Váš nákupní košík je prázdný.
V dejinach divadla je datum 28. prosince 1897 bezpochyby jednim z hvezdnych okamziku umeni, jemuz vladne muza Thalie. I kdyz o vylozene prelomovem datu zase mluvit nemuzeme. Hra, ktera tehdy mela svou svetovou premieru, totiz neznamenala pro tehdejsi ani pozdejsi divadlo zadny vyvojovy posun, naopak. Svym pojetim i formou se vracela dokonce do casu pred tehdejsi konvence a progresivni trendy. Presto parizska scena Theâtre de la Porte Saint-Martin takovou slavu jeste nezazila.
Toho dne obecenstvo poprve zhledlo bohatyrskou komedii Edmonda Rostanda Cyrano de Bergerac, velmi volne inspirovanou zivotem a dilem spisovatele Saviniena Cyrano de Bergerac. Devetadvacetilety autor byl historickym Cyranem dlouhodobe fascinovan. Kdyz svoji hru psal, pomyslel na obsazeni titulni role jednou z tehdejsich divadelnich hvezd. A dokonce se ji odvazil jeste rozepsanou komedii nabidnout. Benoit Constant Coquelin byl novinkou nadsen a mlademu basnikovi udeloval nad textem prakticke divadelnicke rady.
Pred premierou se Rostand Coquelinovi omlouval, ze ho zatahl do takoveho dobrodruzstvi – do mimoradne narocne role, jejiz part cita vice nez 1600 versu – cekal totiz naproste fiasko. Pribeh fanfarona, rvace, brilantniho sermire s dlouhym nosem a jeho nenaplnene lasky vsak obecenstvo strhl. Po tretim dejstvi trvaly ovace neuveritelne dve hodiny. Do autorovy loze se dostavil osobne ministr financi a symbolicky a predem mu udelil Rad cestne legie.
Jak uz to tak byva, dobova kritika se rozdelila na dva nesmiritelne tabory, ta modernisticka (Gide, Daudet aj.) Rostandovo pozdne romanticke gesto striktne odmitla jako zpatecnicke, ta tradicnejsi (Sarcey, Faquet) ocenila zivou divadelnost a krasu verse. Jindy jizlivy a nelitostny Sarcey na adresu Cyrana (a tehdejsich divadelnich „pokrokaru“ samozrejme) napsal: „Konecne si se Cyranem odpocineme od skandinavskych mlh, ubijejici zevrubnosti psychologismu a hrubeho realismu!“
Od tech dob se Cyrano stale vraci na jeviste jako vitez. Jeho autor, ktery nedbal na dobovou modu a ridil se svym vkusem, v nem privedl do svetoveho divadelniho repertoaru charakter a archetyp lakajici dalsi a dalsi generace divadelniku. A ze je snad Cyrano svym lpenim na cti dnes uz trosku komicky, svou dvornosti malicko smesny a ve svych versich sentimentalni? Mozna prave to dnes vice nez kdy predtim potrebujeme.
Hynek Pekarek
„Radio ma tu vyhodu, a zaroven je v tom ta prace nesmirne tezka a soucasne krasna, ze vse musi vychazet ciste z nitra herce. Nemuze pouzit nic, co by mel k dispozici na jevisti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit sirak. Tady se to musi vsechno z hloubi duse, v tomto pripade me duse a meho srdce, dostat skrz mikrofon k divakum a ja jsem pevne presvedcen, ze jsme pro to udelali maximum. Je pro mne ohromne stesti, ze jsem dostal sanci podilet se na teto hre. Za to radiu dekuji a nejvic dekuji reziseru Tomasi Vondrovicovi, ktery mi dal tu duveru a v sezone, ktere ja rikam padesata, protoze za par mesicu mi bude padesat, mi dal jeden z nejkrasnejsich darku, ktere jsem mohl dostat,“ rekl k nastudovani hry Jiri Langmajer.