*** Toto zboží již bohužel není v prodeji.
VYPRODANÉ. ***
Popis - Veřejná a mediální agenda: komparativní analýza tematizace veřejné sféry:
Předkládaná publikace přináší hlavní empirická zjištění stejnojmenného projektu (Veřejná a mediální agenda: komparativní analýza tematizace veřejné sféry), který v letech 27–28 podpořila Grantová agentura Akademie věd ČR. Jeho řešitelem bylo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. (CVVM), a spoluřešitelem Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK v Praze (IKSŽ).
Rozsáhlé empirické šetření, jemuž samozřejmě předcházela teoretická příprava, bylo logickým prvním krokem k výzkumu nastolování a distribuce témat v českém veřejném diskurzu, kde dosud výzkum daných parametrů a zaměření neproběhl.
Projekt zahrnul empirická šetření mediální a veřejné agendy a jejich následnou komparaci.
První kapitola knihy představuje stručný úvod do teorie konceptu agenda-setting a jejího zasazení do kontextu studia účinků masových médií. Vzhledem k tomu, že výzkumný tým věnoval výhradně teoretickým rámcům agenda-setting v rámci projektu jinou monografickou publikaci (Škodová, M. (ed.). 28. Agenda-Setting: teoretické přístupy. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.), nepovažovali editoři této knihy za nutné akcentovat diskurzivní, teoretické a historické pozadí konceptu v tak velké míře za zcela nutné. Čtenář se však i zde může seznámit se základními pojmy a genezí celého konceptu. Následujících pět kapitol již přináší podrobnější analýzy dat získaných v průběhu šetření, jako i popis metodologických úskalí a přístupů, které s sebou jednotlivé analýzy nesou.
Druhá kapitola knihy je věnována mediální agendě a taktéž základu celého konceptu: testování vzájemného vztahu agendy mediální a veřejné. Autor v ní na základě zkoumaného vzorku českých masových médií dochází k závěru, že jejich tematická agenda v daném časovém období vykazovala obdobné rysy. Ze souhrnných výsledků je pak zřejmé, že obsahy sledovaných médií jsou věnovány z velké části negativním jevům a tématům. Šest z deseti nejfrekventovanějších témat se týká kriminality, násilí, nehod, katastrof.
Třetí kapitola popisuje to, co obyvatelé ČR považovali za „nejvýznamnější celospolečenské události“ v průběhu druhého čtvrtletí roku 28, respektive jak v empirických šetřeních realizovaných v tomto období odpovídali na otevřenou otázku: „Jaké celospolečenské události z poslední doby považujete Vy osobně za nejvýznamnější?“ (tzv. MIP otázka).
Empirická data přitom pocházela jak ze speciálního panelového výzkumu uskutečněného v rámci grantového projektu, tak ze tří pravidelných kontinuálních šetření CVVM z dubna, května a června 28.
Ve čtvrté kapitole se čtenáři seznámí s hlavními výsledky komparační analýzy, která prokázala platnost klasické hypotézy agenda-setting jak na individuální, tak na makro-úrovni. Dále se podařilo ukázat, že na makro-úrovni nejen mediální agenda ovlivňuje veřejnou, ale existuje zde i opačný vztah.
Pátá kapitola nabízí analýzu dat získaných CVVM a seznamuje s prozkoumáním stability stranické identifikace v rámci panelového šetření, které metodologicky ukotvuje poslední, šestá kapitola.
Publikace jako celek tedy představuje hlavní výsledky unikátního šetření, které bylo prvním svého druhu v České republice a vzniklo v rámci projektu, díky jehož podpoře se čtenářům v českém jazyce dostaly první ucelené texty, věnované konceptu agenda-setting.
Předkládaná publikace přináší hlavní empirická zjištění stejnojmenného projektu (Veřejná a mediální agenda: komparativní analýza tematizace veřejné sféry), který v letech 27–28 podpořila Grantová agentura Akademie věd ČR. Jeho řešitelem bylo Centrum pro v 
