Váš nákupní košík je prázdný.
Jozef Benci - bas, Jana Nagy-Juhász - klavír
Skladatelé 19. století rádi vyhledávali poetické předlohy vyznačující se prostotou a skromností lidové písně. Romance, báseň s tématikou osamělosti, zrazené lásky a hořkosti opuštěných, získala zvláštní místo v ruské lyrice první poloviny 19. století, mezi básníky puškinovské generace. Skladatelé v jejich poezii nacházeli silnou inspiraci a prostředek k vyjádření vlastních intimních zpovědí i potlačovaného vzdoru. K prvním skladatelům romancí patřil zakladatel ruské národní hudby Michail Glinka. Celá generace jeho následovníků až po Čajkovského se tomuto žánru věnovala intenzivně a zanechala nespočet romancí převážně na verše soudobých ruských básníků. Zvláštní místo zde zaujímají Musorgského impozantní Písně a tance smrti - cyklus čtyř písní zobrazující hrůzy a bizarnost smrti, o němž sám autor hovoříval jako o "danse macabre".
Jozef Benci je vyhledávaným sólistou v operním a oratorním repertoáru (sólista ND v Bratislavě, spolupráce s ČF a BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, s Editou Gruberovou atd.). Veliký, leč citlivě vedený hlas, pozoruhodný smysl pro intimitu písňového repertoáru i dokonalá výslovnost jej předurčují k vynikající interpretaci ruských romancí.
Hloubka i patos ruských romancí zaznívají v plnosti v hlase Jozefa Benciho