MATADORS - CD THE MATADORS - JUBILEJNI EDICE (1968 / 2

Popis - THE MATADORS - JUBILEJNI EDICE (1968 / 2:
Druhé české beatové album znovu na CD a vinylu
Bylo osudem dlouhohrajících nahrávek domácích beatových kapel z roku 1968, že často zachycovaly minulost. Olympická Želva sice nabídla nové personální obsazení, ale repertoár se zčásti vracel do poloviny šedesátých let. Rebels se Šípkovou Růženkou rozloučili se základním triem Čech–Korn–Plíva. A Matadors? V době dokončování stejnojmenného debutu to již uvnitř party vřelo, aby to všechno definitivně vyřešil osudný srpen: v době vydání LP už původní kapela vlastně neexistovala. A přece je to stále zcela zásadní poslouchání, když Matadors byli výbornou kontinentální odpovědí na britské rhythm and blues. Měli ovšem z čeho vycházet: vokalista Viktor Sodoma vládl potřebně razantním frázováním a průrazným témbrem, rytmika Otto Bezloja a Tony Black hrnula muziku nedechovkovitě dopředu, Jan Farmer Obermayer psal stylové písně a dodával stejně stylové klávesové zvuky a ozdobou byl ještě ne dvaadvacetiletý kytarista Radim Hladík, ovládající nástroje i přístroje na špičkové mezinárodní úrovni. Dohromady to byla zahraničními angažmá výborně sehraná kapela s dobře vybraným převzatým repertoárem a hitovkami domácího původu. Je otázkou, kam by se jejich kariéra dále ubírala, ale sovětská invaze to rozhodla. Doma zůstal rockově natrvalo jen Hladík, když Sodoma jako sólista zvolil popovější cestu a zbylí tří Matadoři hned či o něco později našli domov v zahraničí. Naše beatová muzika tak přišla o velké hvězdy, koncem roku nahrazené Blue Effektem v čele s Vladimírem Mišíkem (kdysi také Matadorem) a opět Radimem H. Jubilejní edici se díky grafikovi Karlu Halounovi dostalo nového obalu, když ten zcela původní bohužel není zejména do formátu LP rekonstruovatelný. Ze zásadní sady fotografií Alana Pajera byla vybrána exteriérová barevná, hodně „anglická“, včetně ikonického oblečení. Zvuk byl remasterován z pásu, booklet obsahuje minulé i nové poznámky, CD je doplněno singlovými písněmi. Ani odstup pěti dekád tak rozhodně neznamená konec dobré muziky.